Artróza patří mezi nejrozšířenější onemocnění lidstva a v generaci padesátiletých je jí postiženo až 80% obyvatel. O tom, jak si s tímto onemocněním poradit, hovoří odborník na sportovní medicínu MUDr. Jiří Funda, ortoped z Dobříše, autor knihy Poškození pohybového aparátu při orientačním běhu.

Pane doktore, co je to artróza a jaké jsou její nejčastější příznaky?

Artróza je degenerativní onemocnění postihující kloubní chrupavku. I když teoreticky může zasáhnout jakýkoli kloub, nejčastěji se vykytuje na zatěžovaných kloubech dolních končetin (koleno, kyčel) a na páteři, což souvisí s držením těla a způsobem pohybu člověka. Prvním příznakem je bolest. Bývá zpočátku nenápadná projevující se zejména po určité době klidu (ranní ztuhlost, nemožnost se rozejít). Později přibývá, chůze na větší vzdálenost je obtížná stejně jako chůze ze svahu či ze schodů. Dále dochází postupně k omezení rozsahu kloubního pohybu (nemožnost sedu do dřepu) či nakonec i ke změně osy kloubu, což bývá patrné zejména u kolene (do O či X).

Co může mít vliv na vznik artrózy? A jaká je tedy vhodná prevence?

Příčina artrózy není ve stáří, tudíž je i mylná představa, že artróza patří ke stáří. Úlohu hraje dědičnost. Nedědí se artróza jako taková, ale určitý více nebo méně kvalitní typ pojivové tkáně (často se artróza vyskytuje společně s křečovými žilami dolních končetin či s plochonožím). Jednou nejčastějších příčin je prokazatelně nadváha či dokonce obezita a s tím související nedostatek pohybu. Pohyb v kloubu je totiž základním předpokladem pro jeho správnou funkci.

Pokud léčbu zanedbáme, může to mít vliv na náš životní styl. Jaké mohou nastat komplikace?

Pokud překonáme počáteční varovnou bolest, dochází k dalšímu rozvoji onemocnění. Původní povrchní defekty v chrupavce se zvětšují a prohlubují. Na tuto změnu reaguje kost pod chrupavkou zesílením a tvorbou výrůstků (osteofytů), čímž dochází k deformaci kloubu a následnému zmenšení rozsahu pohybu. Obrušování chrupavky vede ke vzniku zánětu a často výpotku uvnitř kloubu, což má za následek vznik další bolesti a ještě větší omezení hybnosti. Následné minimální používání okolních svalů vede k jejich oslabení a krácení, čímž se završí proces postižení nejen klubu, ale i okolních tkání.

Na trhu jsou dostupné volně prodejné přípravky, které podporují léčbu artrózy. Jaké s nimi máte zkušenosti a byste při jejich výběru doporučoval?

Tzv. chondroprotektiva mají zabránit degeneraci chrupavky, v případě již vzniklých defektů mají podporovat jejich hojení. Efekt můžeme očekávat u produktů obsahujících glukosamin sulfát, kolagen a některou z látek působících protizánětlivě (omega-3 mastné kyseliny). Při hledání vhodného výrobku je tedy nutné se rozhodovat dle chemického složení (komplexní složení preparátu včetně látky protizánětlivé). Nejlepší zkušenosti mají pacienti s českými výrobky (obsah účinné látky, zdravotní nezávadnost). Užívání chondroprotektiv se nemusí omezovat pouze na stádia již rozvinuté artrózy.

Co můžeme pro sebe při léčbě artrózy udělat my sami?

Největším aktivně ovlivnitelným rizikem je přetěžování kloubů dolních končetin a páteře nadváhou. Redukce hmotnosti je vždy dlouhodobou záležitostí, základním pravidlem je ale omezení energetického příjmu za současného dodání potřebných látek (bílkovin, minerálů, vitaminů) a zvětšení energetického výdeje vhodnou fyzickou aktivitou. Doporučuje se i cvičení, ale jelikož při tom může pacient dělat celou řadu chyb, je vhodné provádět alespoň úvodní instruktáž pod vedením fyzioterapeuta. Po zvládnutí instruktáže je samozřejmě možné pravidelné cvičení doma. Z ostatních aktivit je vhodné plavání, jízda na kole, vycházky apod.

Děkujeme za rozhovor.

Slovníček pojmů

Zdroj: Velký lékařský slovník, 10. vyd. Vokurka, Hugo a kol.2015